O knize: 1990 / Deník Barbary Roskové je ve své dokumentární podobě pronikavou připomínkou, že drogová závislost je realitou, kterou společnost nemůže a nemá mít právo uhnout stranou. Barbara Rosek už není na světě. První stránka jejího deníku začíná slovy: „Jsem narkoman. je mi 18 let. Před čtyřmi lety jsem si poprvé píchl injekční stříkačku s drogou,“ a v posledním příspěvku čteme: „Bylo mi 21. Tenhle zatracený život potřebuje lásku. Bez ní je věčná prázdnota, která zabíjí, škrtí, mučí. Musím odejít, nemůžu takhle žít, bez naděje, bez smyslu. Zničil jsem se... Zemřu sám v tomhle podivném bytě, nesmyslnou smrtí narkomana.“ Mezi těmito dvěma daty obsahovalo pár desítek stránek celý život, velmi krátký, ale plný zoufalství, strachů a nekonečných otázek a hlavně – osamělosti.